Novela zákona o ochraně veřejného zdraví a pandemického zákona obsahuje ustanovení, která jsou nepřípustným zásahem do oblasti ochrany osobních údajů. Navržené zásahy do ústavně garantových základních práv a svobod sice mohou být co do sledovaného cíle legitimní, ale jejich provedení tuto podmínku v některých případech nenaplňuje, říká předseda ČAK Vladimír Jirousek.

Dne 21. 5. 2021 schválila vláda novelu zákonů o ochraně veřejného zdraví a pandemického zákona. Návrhu byla předsedkyní Legislativní rady vlády udělena výjimka z mezirezortního připomínkového řízení, a návrh měl být projednáván ve stavu legislativní nouze, což nakonec sněmovna odmítla. Cílem návrhu zákona je stanovit právní rámec pro vydávání certifikátů fyzickým osobám osvědčujících skutečnost, že byly očkovány proti onemocnění covid-19, prodělaly onemocnění covid-19 nebo byly testované na přítomnost viru SARS CoV 2 nebo jeho antigenu. Důvodem předložení je, že materiál reaguje na situaci způsobenou epidemií onemocnění covid-19 a na připravované bezprostředně použitelné nařízení Evropské unie tzv. Digital Green Certificate. Jde v pořadí již o čtvrtou změnu tohoto zákona za posledních dvanáct měsíců.

„Respektuji potřebu Vlády ČR legislativně reagovat na probíhající pandemii covid-19 a provádět průběžně takové změny, které umožní celospolečensky lépe zvládnout tuto konkrétní situaci. Samozřejmě rozumím i nutnosti legislativní reakce na připravované přímo použitelné nařízení Evropské unie, tedy návrh Evropské komise – Nařízení EP a Rady o rámci pro vydávání, ověřování a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, testování a uzdravení za účelem usnadnění volného pohybu během pandemie covid-19,taktéž v návaznosti na potřebu snadného prokazování splnění epidemiologických podmínek nastavených pro přístup k některým druhům služeb, hromadných akcí a pod,“ konstatuje úvodem předseda ČAK Vladimír Jirousek.

Vakcinační registr

Jak dále uvádí, samotné kroky vedoucí k vydávání, ověřování a uznávání digitálního zeleného certifikátu proto nevnímá jako nelegitimní, jakkoli není jisté, zda v rychlosti připravený návrh zákona se skutečně pohybuje v rámci zákonných mezí a nedotýká se tímto celé řady práv, která spadají do katalogu základních lidských práv a svobod, a tudíž je nutné k nim přistupovat v mezích ústavnosti, nikoli pouze co do potřeby dosažení sledovaného cíle.
Aktuální návrh novely zákona o ochraně veřejného zdraví především zavádí povinnost poskytovatele zdravotních služeb provést zápis do centrálního „vakcinačního“ registru v rámci Informačního systému infekčních nemocí specifického pro onemocnění covid-19 zřízeného za účelem plnění úkolů orgánů ochrany veřejného zdraví a rozšiřuje oblast osobních údajů využívaných ze základních registrů státní správy a jiných agendových informačních systémů o nové položky, jako např. datum narození a rodné číslo, údaje o dokladech, o spřažených osobách (resp. vztazích mezi fyzickými osobami), údaje vztahující se k pobytu osoby (§ 47b). Osobní údaje, jejich zpracování a k tomu využívané technologie, by měly být používány spíše k posílení pozice jednotlivců než k jejich kontrole, stigmatizaci nebo utlačování, jako tomu bylo např. v případě používání lokalizačních údajů a nástrojů k trasování kontaktů v souvislosti s propuknutím onemocnění covid-19.

V každém případě je podle Jirouska absolutně nezbytné respektovat základní zásady ochrany osobních údajů, a to i v případě zpracování osobních údajů v souvislosti s opatřeními v rámci boje proti tomuto onemocnění. Vzhledem k tomu, že zpracování bude zahrnovat kromě jiného údaje o zdravotním stavu, je nutné si uvědomit, že se jedná o zpracování zvláštní kategorie údajů dle čl. 9 nařízení EP a Rady (EU) č. 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, a takovéto zpracování vyžaduje vysokou úroveň zabezpečení a důraz na minimalizaci údajů. „Je tedy otázkou, nakolik daný návrh zákona o ochraně veřejného zdraví splňuje tuto podmínku, neboť novelizované ust. § 47b a nové ust. § 79 obsahuje neobvykle rozsáhlý rámec osobních údajů, který nemá v současně platném systému očkování (povinném) obdoby.“

Diskriminace

Jirousek kritizuje i změnu, která zakotvuje oprávnění orgánů ochrany veřejného zdraví vázat vstup na hromadné či soukromé akce nebo vstup do veřejnosti jinak přístupných prostor na prokázání skutečnosti, že se návštěvník těchto akcí a prostorů před vstupem prokáže jedním z navržených způsobů (tj. potvrzením o prodělání infekčního onemocnění, potvrzením o očkování proti infekčnímu onemocnění, potvrzením o absolvování testu nebo vyšetření na přítomnost původce infekčního onemocnění). Toto ustanovení přitom není zamýšleno pouze ve vztahu k současné situaci s onemocněním covid-19, ale i na situace, které by případně mohly vzniknout v souvislosti s jakýmkoli jiným známým nebo doposud neznámým infekčním onemocněním. „Domnívám se, že tato navrhovaná změna zcela nekoresponduje s ust. § 46 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví, které stanovuje, že pravidelnému ani zvláštnímu očkování není povinna se podrobit osoba, pokud je na základě lékařského vyšetření vůči konkrétní infekci imunní anebo lékařským vyšetřením byla zjištěna trvalá kontraindikace, tj. zdravotní stav, který brání podání očkovací látky. O těchto skutečnostech poskytovatel zdravotních služeb vystaví fyzické osobě potvrzení a důvod upuštění od očkování zapíše do zdravotnické dokumentace. Kladu si proto otázku, zda navrhovaná změna zcela nediskriminuje takovéto osoby, které se nebudou moci nechat naočkovat z důvodu kontraindikace, neboť tato varianta není v daném ustanovení vůbec zmíněna. Domnívám se, že tuto zákonnou úpravu je nutné vzít v úvahu i při vakcinaci proti onemocnění covid -19.“

Závěrem pak předseda ČAK z důvodu současných kapacit očkovacích vakcín, technického či organizačního zajištění proto dospívá k názoru, že nelze zavádět takto rozsáhlé povinnosti, resp. opatření, která zvýhodňují určitou skupinu obyvatel, když není možné, aby veškeré možnosti byly dostupné pro celou společnost bez výjimek. Dále postrádá právní úpravu pro skupinu obyvatel, pro kterou daná vakcína není v současné době aplikovatelná (např. dětská populace). „Domnívám se, že zákon obsahuje ustanovení, která jsou nepřípustným zásahem do oblasti ochrany osobních údajů. Navržené zásahy do ústavně garantových základních práv a svobod sice mohou být co do sledovaného cíle legitimní, ale jejich provedení tuto podmínku v některých případech nenaplňuje. Navržená úprava nedává dostatečné záruky zákonnosti postupu orgánů veřejné moci a s tím spojenou dostatečnou ochranu osobních údajů. Veškerá nová oprávnění zasahující do takto obsáhlé oblasti, jakou ochrana osobních údajů je, vyžadují splnění celé řady podmínek spočívajících především v posouzení vlivu na ochranu osobních údajů, a to především v celém kontextu práv a svobod jedince.“

VLADIMÍR JIROUSEK, předseda ČAK

Foto 1: Pixabay

Foto 2: Poskytnuto Vladimírem Jirouskem

Zdroj: Dušan Šrámek