Skutečně svobodná a nezávislá advokacie nemůže existovat tam, kde nefunguje právní stát, říká v rozhovoru pro EM člen představenstva ČAK Antonín Mokrý. „Tam, kde není nezávislé soudnictví, kde se člověk nemůže dovolávat svých práv také přes svobodná média, kde si stát usurpuje právo zasahovat i do výkonu právní služby, tam je advokát lidem prakticky zbytečný.“

Jaké priority a jaké vize pro budoucí vývoj advokacie by mělo přinést nové vedení ČAK?

Nemělo by jít o nějaké zásadní zvraty v dosavadní činnosti, nicméně musíme vidět i některé nové trendy, které bude nutno reflektovat. Česká advokacie si na mezinárodním poli vybudovala bez nadsázky velmi dobrou pozici. Kolegy z jiných zemí jsme viděni jako advokacie konsolidovaná, dobře fungující a moderní, míněno ve smyslu připravenosti čelit výzvám, které přináší rychlý rozvoj inovativních technologií a které postupně přepisují terén poskytování právních služeb. Česká republika je součástí jednotného trhu EU, navíc jsme velmi otevřená ekonomika, jejímž hlavním cílem musí být přitáhnout co nejvíc zahraničních investic a také výrazně posílit domácí sektor od produkce s nízkou přidanou hodnotou k produkci s vysokou přidanou hodnotou. Právní služba je činnost s vysokou přidanou hodnotou. Advokáti musí být schopni na tyto nové výzvy reagovat. To znamená inovovat, vybavit se moderními technologiemi, které umožňují rychle a kvalitně odpovídat na požadavky korporátních klientů. Ti inovativní metody práce již běžně používají.

Jaká by v tom měla být konkrétní role Komory?

Komora v tom musí advokátům napomáhat a apelovat také na státní správu, aby v daleko širším měřítku než doposud digitalizovala a zjednodušovala tím pronikání důležitých hospodářských aktérů na náš trh. Podnikatelé potřebují vysoce kompetentní advokáty a čeští advokáti nesmějí v tomto směru zaostávat za těmi zahraničními. Státní správa musí udělat mnohem víc než doposud, aby vytvořila potřebnou infrastrukturu, tj. efektivní e-government, využívání digitálních technologií při spolupráci v soudních věcech občanských a obchodních, ale i trestních, bezpečné právní prostředí, nezávislou justici, účinný boj s kyberkriminalitou, antikorupční prostředí apod.  ČAK musí v tomto směru bojovat za jejich rychlé prosazení.

Jak v takovém prostředí uspějí advokáti, kteří zastupují „jen“ v menších sporech mezi občany, v běžných trestních kauzách apod.?

Nemám rád, když je advokacie rozdělována na „velkou“ a „malou“ nebo „moderní a tradiční“, jak se o tom někdy mluví. Advokáti tvoří jednotnou profesi a není na místě rozdělovat je z hlediska nějakých specifických zájmů. Ano, velké advokátní firmy mají zvýšené potřeby v oblasti náboru kvalitních absolventů právnických i jiných fakult, v oblasti rychlé a efektivní komunikace, v zavádění inovačních technologií a určitě i v oblasti propagace svých služeb apod. Ale i samostatně podnikající advokát nebo menší kancelář mají takové potřeby – přiměřeně rozsahu své práce. Apelovali jsme na ministerstvo, aby v rámci „plánu obnovy“ získalo z evropských zdrojů adekvátní prostředky na elektronizaci soudních spisů a další digitální agendy pro oblast justice. Ty by zjednodušily práci zejména tzv. malých advokátů. Měli bychom také podpořit snadnější elektronický přístup k judikatuře, právě pro menší advokátní firmy a samostatné advokáty.  Covid-19 urychlil využívání distančních jednání v práci soudů. I zde existují možnosti, jak zjednodušit práci „advokátů v terénu“. S ministerstvem jsme na tom také začali pracovat, ale bude to třeba ještě co nejdříve ošetřit vylepšením legislativy a dostatečným technickým a personálním vybavením soudů.

Jak se díváte na velké množství nových tváří kandidujících do orgánů ČAK v nadcházejících sněmovních volbách?

Tentokrát se opravdu lidově řečeno roztrhl pytel s kandidáty hlavně do představenstva ČAK.  Osobně si myslím, že je dobře, že přicházejí noví lidé z řad advokacie, kteří se zajímají o činnost Komory a chtějí přispět k dobrému jménu advokátního stavu. Jiná věc je, jakým způsobem to někteří z těchto kandidátů prezentují, což u mne vyvolává určité rozpaky, co vlastně svou kandidaturou sledují a zejména, zda mají opravdu upřímnou snahu a také schopnosti něco změnit či něčím pozitivním přispět. Zdůrazňuji, pouze někteří, protože jinak jsem na různých kandidátkách viděl i kolegy o jejichž způsobilosti nemám žádných pochyb.

Víte, česká advokacie měla při ohlédnutí zpátky velké štěstí na své předsedy. Předsedové jsou vždy základním článkem dobrých výsledků Komory. Ať už to byl JUDr. Karel Čermák, JUDr. Martin Vychopeň nebo JUDr. Vladimír Jirousek, když zmíním jen některé, vždy to byly velké osobnosti. Karel Čermák dal České advokátní komoře a profesi advokáta pevný legislativní základ a svými vizemi a nesmlouvavým trváním na ctění základních principů role advokáta nasměroval advokacii správným směrem. Martin Vychopeň v této práci úspěšně pokračoval a činil tak s humorem, který mi byl sympatický. Vladimír Jirousek je zas skvělý negociátor a mediátor, s jasnými a velmi dobře ukotvenými představami, jak má Komora dobře fungovat, a tak jsem mu někdy přezdíval „otec budovatel“ na rozdíl od Čermáka, kterého označuji za „otce zakladatele“. Prakticky vše, co bylo na komoře za poslední léta vybudováno bylo díky zhmotněným vizím Vladimíra Jirouska včetně toho, že vybudoval skutečně kvalitní personální zázemí, o něž se mohou opírat všechny volené orgány Komory v jejich každodenní práci. Byl bych moc rád, kdyby všechna tato úsilí nebyla v budoucnu zmařena nějakými neodbornými nebo populistickými zásahy.

Narostl objem práce Komory za ta léta, co jste členem představenstva?

Je to velký nárůst agendy. Jen z pohledu člena představenstva vidím, že za mých mladších let nám vystačil čas k projednání základní agendy v rozsahu jednání jeden a půl dne měsíčně celkem v pohodě. Nyní je stále obtížnější zvládnout agendu v tak krátkém čase, jednání jsou mnohem náročnější a mimo zasedání představenstva musíme neustále komunikovat prostřednictvím mailů, nemluvě o nutnosti osobních jednání mimo Komoru a výjezdů do zahraničí. Jinými slovy, práce v představenstvu je prakticky „full-time“ úvazek, ač se to někomu možná nezdá. ¨

V rámci legislativy je také nutno neustále sledovat předlohy a návrhy nových právních předpisů, zda se tam neobjeví něco, co by se i jen vzdáleně dotýkalo poměrů advokátů nebo poměrů jejich klientů.  Výrazně přibylo práce nejen v legislativě, ale v mediální činnosti, vzdělávací činnosti, nemluvě o povinných správních agendách, které advokacie musí vykonávat ze zákona.

Je vůbec mezinárodní činnost komory důležitá z hlediska přínosu individuálnímu advokátovi?

Jak jsem již naznačil, trh právních služeb je součástí jednotného trhu Evropské unie. Tento trh je regulován legislativou, jejíž základ se mnohdy tvoří mimo rámec národních struktur a tyto regulace ovlivňují často i činnost advokátů. Individuální advokát tyto regulace pocítí až tehdy, když narazí na nějaký osobní profesní problém nebo právní problém svého klienta. Evropská advokacie, čímž v tomto smyslu míním jednotlivé komory členských států, ale vedle toho též CCBE (Rada evropských advokátních komor) jsou konzultačními místy při tvorbě této legislativy, s tím, že ta, která je posléze přijímána na úrovni unijních orgánů, je prioritně konzultována se CCBE (jako celoevropským zástupcem advokátů), jinak jen s příslušnými ministerstvy členských států, které se k ní vyjadřují samostatně. Zmíněná ministerstva je však s národními komorami projednávají spíše jen výjimečně. Pro advokacie je proto nezbytné „zachytit“ přípravu příslušné legislativy již na úrovni evropských institucí a nečekat, co z ní dorazí k nám, protože tady již není buď žádný anebo jen omezený prostor pro prosazení potřebných změn a nápravy nedostatků. Je tedy nezbytné, aby národní advokátní komory měly svá tykadla, pokud možno přímo v centru dění, tj. v Bruselu. ČAK svou kancelář má a intenzivně ji využívá, stejně tak jako využívá svého hlasu na půdě CCBE, a skrze ní v evropských institucích. Jednání musí být vedena s příslušnou znalostí diplomacie a také náležitou strategií a taktikou. To je těžké naplnit bez určitých zkušeností.

Četl jsem jeden váš úvodník v Bulletinu ČAK, kde nabádáte, aby se advokacie zasazovala o ochranu právního státu. Neměla by advokacie být striktně apolitická? 

Skutečně svobodná a nezávislá advokacie nemůže existovat tam, kde nefunguje právní stát. Tam, kde není nezávislé soudnictví, kde se člověk nemůže dovolávat svých práv také přes svobodná média, kde si stát usurpuje právo zasahovat i do výkonu právní služby, tam je advokát lidem prakticky zbytečný. Mám hodně přátel a známých advokátů ze zemí na východ od EU a od nich vím, jak je výkon advokacie v takových autoritářských nebo poloautoritářských režimech složitý. Soudci i advokáti jsou nezřídka vystaveni korumpujícímu tlaku, buď ze strany samotného státu nebo jemu spřízněných zájmových skupin, advokáti mnohdy plní roli pouhých bezbranných figurek na šachovnici těch, kdo drží moc. Někdy se advokáti stávají i objektem psychického či fyzického nátlaku, nebo jim je vyhrožováno jinými sankcemi, případně jim musí natvrdo čelit. Pokud jde o EU, často je v poslední době zmiňováno Polsko nebo Maďarsko, kde vznikají obavy o nezávislost justice, případně postupné ztráty nezávislosti médií či vytěsňování občanských iniciativ. Já chci jen říct, že těchto negativních trendů nemusí být uchráněn ani zbytek EU.

Konkrétně pak u nás máme zvlášť specifické problémy s vládou práva, které je třeba brzy vyřešit, jinak se nám mohou vymknout z rukou a budeme hrát roli černých pasažérů, se kterými se nebude nikdo chtít bavit. Je opravdu nejvyšší čas. Covidová pandemie navíc vyostřila některé problémy v důsledku dvou faktorů, jedním byla nezvladatelná chuť některých vlád utáhnout šrouby vládnutí na úkor občanských a lidských práv, druhým pak obrovský příval nejrůznějších konspirativních teorií a ohlupujících dezinformací, k nimž se lidé upínají ve snaze ulehčit si obtížnou situaci, kterou museli nějak zvládnout. Říkám tedy jen, že česká advokacie stojí před úkolem ubírat se cestou západní orientace, protože jedině vzdělaná a sebevědomá advokacie v pevném právním státě může splnit roli, kterou od nás společnost očekává.

V jednom roce svého mandátu v představenstvu ČAK jste byl také prezidentem CCBE? Jaké jste si z tohoto působení odnesl zkušenosti a případně ponaučení?

Díkybohu to bylo ještě v době před covidovou pandemií, takže na toto období vzpomínám rád, protože jsme se mohli setkávat s kolegy tváří v tvář. Dokonce jsme si mohli podávat normálně ruce, a ne jenom se oťukávat lokty. Jinak se ovšem jednalo o celkem obtížný rok, protože probíhala zásadní jednání o Brexitu, bojovali jsme o spuštění projektu Úmluvy o právní profesi na poli Rady Evropy a také jsme řešili nejednoduchou situaci ve vymezení vzájemných vztahů mezi CCBE a Evropskou nadací advokátů (ELF). Měli jsme také poměrně náročná jednání o tzv. evropských zajišťovacích a vydávacích příkazech v trestní věcech, jakož i dobíhala důležitá jednání v oblasti AML a připravovali jsme Manifest k nadcházejícím volbám do Evropského parlamentu – tedy k otázkám z oblasti práva, justice a právního státu. A jaké jsem si odnesl ponaučení? Nevím, těch bylo počítám hodně. V Americe, v San Francisku, jsem si před jednáními dal krátký uvolněný běh podél pobřeží směrem ke Golden Gate a najednou na mně z druhé strany vozovky někdo volá. Byl to kolega, americký advokát, a křičel: „Doktore, nepospíchejte tolik! Anebo ne. Pospíchejte, ale s rozmyslem!“

Antonín Mokrý je od roku 2005 až dodnes člen představenstva ČAK, kde má na starost mezinárodní činnost, z toho v letech 2009 – 2013 byl místopředsedou ČAK. Je zároveň předsedou sekce pro mezinárodní právo a právo EU. V mezinárodních strukturách je vedoucím české delegace v CCBE, v roce 2018 byl prezidentem Rady evropských advokátních komor (CCBE) a v letech 2015 – 2017 vice-prezidentem,  Rady evropských advokátních komor (CCBE). Je zkušební komisařem pro uznávací zkoušky a pro zkoušky mediační.

Foto: Poskytnuto Antonínem Mokrým

Zdroj: Dušan Šrámek