Narodila se v Polsku. Ale šla za svou láskou do Prahy. Vlastní galerii umění a je spolumajitelkou rodinné firmy. S manželem společně podniká v oblasti filmového průmyslu a jsou majitelé firmy URANIA s.r.o.

Rozhovor s MIRELOU ZUKAL, majitelkou Galerie U Zlatého kohouta v Praze.

Pocházíte původně z Varšavy. Co vás zavedlo do Prahy? Chtěla jste vždy podnikat v umění?

Pocházím z Warszawy. Na jedné akci jsem se jako studentka seznámila s mým manželem a po třech letech známosti jsem se odstěhovala do Prahy. Vystudovala jsem filologii a psychologii. Mým snem bylo studovat archeologii a egyptologii. Ke kultuře jsem vždy měla blízko. Už jako malá holka jsem sbírala staré knížky a milovala staré obrazy a historii vůbec.

Nápad na galerii byl druhotný, spíše mě zajímaly prostory a jejich rekonstrukce. Galerie U Zlatého kohouta vznikla v roce 1999 po dvou letech rekonstrukce v gotických sklepích v Michalské ulici v Praze. A jak se ukázalo, byl to dobrý nápad pořádat v těchto prostorách výstavy.

Za dobu činnosti galerie u vás vystavovalo mnoho umělců. Víte, kolik jich bylo?  

Za celou dobu tu vystavovala spousta výtvarníků nejenom z Čech, Evropy, ale i z celého světa – Ameriky, Mexika, Venezuely, Mongolska, Japonska, Thajska, Vietnamu, Číny, Ruska, Ukrajiny, Kuby, Argentiny atd. Není možné snad ani spočítat, kolik umělců tu už vystavovalo. Třeba v roce 2017 jsem v galerii měla skupinovou výstavu 62 výtvarníků. Jména nebudu uvádět, jelikož bylo tolik skvělých autorů nejenom českých, ale i mezinárodních zvučných jmen, a nechci nikoho urazit, kdybych na někoho zapomněla.

Ráda spolupracuji také se školami a těším se na díla mladých studentů, kteří mají pocit, že jim svět leží u nohou a že zrovna on bude ten slavný. Je vidět ještě tu nespoutanost ve tvorbě a odvaha.

Spolupracujete také s jinými galeriemi či institucemi, zabývajícími se uměním v zahraničí? Je lepší podpora umění v zahraničí či u nás?

Ráda spolupracuji s galeriemi z jiných měst či států. Skvělá je spolupráce s polskými výtvarníky, kteří dokážou najít sponzory i pro české výtvarníky, aby se účastnili plenéru v Polsku.

Myslím, že v Polsku je umění více podporováno i sponzorováno, také se více prodává. V Čechách se tolik obrazů neprodává, ale návštěvnost v naší galerii je vysoká. Mám radost, že vidím změny k lepšímu. Lidi chodí do galerie s větší svobodou než dříve. Už nemají ten pocit, že galerie je jenom pro vybrané a že musí tvorbě nebo autorovi porozumět. Cítí se více svobodnější, dokážou říci svůj názor a vyjádřit pocity. Diskutují tady o autorovi i s autorem, setkávají se v galerii i s přáteli.

Uměním se zabýváte již od začátku devadesátých let. Jak se změnilo pojetí kultury a umění jako takové v ČR i ve světě? Zajímají se lidé v současnosti více o kulturu a umění?

Ano, je vidět velkou změnu. Aspoň já to vidím také ve své v galerii. Určitě i v naší firmě Urania.s.ro., která se zabývá distribucí filmů, a to jak pohádek, tak i ve filmech a dokumentech jsou vidět změny.

Jste také investorkou v umění? Jsou dnes investice do umění lukrativní? Jste také investorskou v umění? 

Ano, jsem investorkou do umění. Nejvíce se zajímám o obrazy. Dle mne je to dobrá investice.

S manželem společně podnikáte v oblasti filmového průmyslu. Řešíte také jako rodinná firma nástupnictví firmy?  

Celá naše rodina je svázaná s kulturou, jelikož ve firmě URANIA s.r.o., kterou vlastníme, je rodinný podnik. Manžel Miroslav Zukal založil tuto firmu, která mimo distribuce, má i jiné aktivity v oboru kultury. Firma spolupracuje s Českou televizí, TV Nova, Prima a také s menšími TV jako například katolickou TV NOE. Firma také spolupracuje i s televizemi v Polsku, na Slovensku a jinými TV. Pracuje v něm má dcera Evelína, která má na starosti nákup filmů, účastní se filmových festivalů po celém světě. Syn Sebastian má na starosti techniku, propagaci, internet, animaci a také internetovou dětskou TV Dingy.cz a e-shop. Takže věřím, že naše děti ve firmě zůstanou a převezmou ji někdy po nás.

Pracovně jezdíte i na světové filmové festivaly. Jaké jsou současné trendy ve světě filmového průmyslu?

Jezdíme na filmové festivaly do Cannes, Budapešti, Berlína, Los Angeles, Miami, a všude kde jsou festivaly po celém světě. Největší trend teď ve filmovém průmyslu jsou seriály. Dnes už nestačí film se známým hercem, ale také musí mít zajímavý děj a být dobře natočený. Dalším trendem jsou filmy sci-fi a zfilmování komiksů od MARVELU a DC a také jsou oblíbené animáky pro celou rodinu.

Jaké jsou nejnovější trendy v dětských a rodinných hraných i animovaných filmech a seriálech?

Ve hraných filmech a seriálech bych neřekla, že jsou nyní nějaké nové trendy. Filmy se vždy lišily od země výrobce. V severských zemích více preferují rodinnou problematiku, vztah dětí k rodičům a opačně. V jiných zemích se více zaměřují na vztah dětí ke společnosti jako takové. V poslední době přibývá filmů s komediálním podtextem a odlehčenými tématy. Samozřejmě, je stále v otázce problematika drog a její řešení, odchod dětí z domova a hledání cest vlastního já. K naplnění snů a tužeb po svobodě, nejen na rodině a rodičích, ale i na společnosti.

V animovaných filmech a seriálech převládá veselá nálada, vtip, humor a jsou více zaměřeny na celou rodinu. Tak aby děti měly možnost jít do kina se svými rodiči. Samozřejmě, v této oblasti se nejvíce změnila technologie výroby. Ta se více prosazuje i do počítačových her, jak pro děti, tak i dospělé.

Máte možnost podílet se i na vlivu, co se bude vysílat i v našich televizích?

Bohužel, naše firma nemá vliv, co se bude vysílat v TV.

Má dnešní dětská a mladší generace jiné požadavky, přání a nároky na TV a filmovou tvorbu než měli jejich rodiče? Jaké?

Stručně řečeno ano, mají. Chtějí rychlejší tempo děje, akci, barevnost a jasně srozumitelný děj. Umí lépe než dříve „číst“ děj, rozlišovat kladné a záporné postavy, ztotožnit se s nimi.

U mnoha zemí neznáme ani jejich kulturu. Proč není v českých kinech i televizích více světové filmové tvorby, ať filmů či dokumentů?

Myslím si, že to není otázka jenom dokumentů, ale hlavně o zpravodajství.

Přijde mi, že televize v hlavních zprávách vůbec neuvádějí, co se děje u našich sousedů… jako Maďarsko, Bulharsko, bývalá Jugoslávie atd. Je tu velmi nízká informovanost o jejich kultuře.

Na druhou stranu si nemyslím, že v kinech a televizi je málo světové tvorby, naopak stále převažuje nad českou. Já sama jsem milovnice dokumentů. Dneska máte v nabídce různé kanály, právě třeba dokumentární s jiným zaměřením.

V současnosti na televizních kanálech běží spíše filmy s násilím, zločinem místo filmů romantických, životopisných či dokumentů. Proč tomu tak je?

V současně době v Čechách na TV kanálech běží spíš detektivky, taková je dnes poptávka. No jsou i kanály, které preferují romantiku a rodinné filmy. Je to například PRIMA LOVE. A pak už jen záleží na divákovi, který kanál si vybere.

Mohou umění a zájem o umění dle vás ovlivnit média a jaká? 

Ano, dneska média hrají velkou roli. Podporuji umění, informují lidi a dělají mu také propagaci. Člověk má bližší vztah s kulturou, jelikož je stále informován o tom, co se kde děje. Například Facebook je dobrým šiřitelem různých akcí.

Dají se i v umění využít trendy nových technologií a digitalizace? Využíváte je také i vy s manželem ve vaší firmě?

Technologie dnes hrají ohromnou roli. Hodně filmů a efektů vzniká právě na počítači. Máme už dvacáté první století, a to nezastavíme. Každá doba se musí rozvíjet. I já jsem se musela přizpůsobit a jako technický antitalent jsem musela připojit sebe i galerii na Facebook. Buď jdeš dopředu nebo stojíš na místě. Musím jít dopředu, osobně malými krůčky… no jdu (smích).

Od loňského jara jste museli galerii zavřít kvůli koronavirové epidemii a nouzovému stavu. Způsobilo vám to velké problémy? Jak to budete řešit dále?

Galerie s krátkou pauzou je od března zavřená a naplánované výstavy se musely zrušit. Nevěděla jsem, co mám říct výtvarníkům. Nájem jsem musela platit nadále v plné výši a časem musela požádat o snížení nájmu.

I přes to jsem optimistkou a nevzdala se všech plánů. K mé radosti se galerie zase otevřely. Avšak na krátkou dobu. S velkým nadšením jsme připravili další výstavy včetně autorů z Itálie, a přišla zase další rána… V říjnu 2020 jako jedna z prvních prevencí koronaviru byly uzavřené galerie. A tady vyvstala pro mne nepochopitelná otázka. Proč? Mám galerii se čtyřmi místnostmi. Není problém dodržet odstupy, korigovat návštěvnost. Respektuji všechna nařízení jako dezinfekce galerie, ionizace, odstupy, počet lidí. Rozuměla bych zákazu vernisáží, ale ne uzavření galerie. Do galerie zas nechodí tolik lidí a dá se ovlivnit jejich počet, a otevřeno máme do 18 h. Tak kde je problém? Turisté také nejsou, tak proč máme stále zavřeno? Lidi by také rádi zašli do galerie, a možná i něco koupit, podpořit výtvarníky, přijít na jiné myšlenky či zapomenout na chvilku na traumatizující dobu. Doufám, že to brzo skončí a galerie bude moci nabídnout další výstavy.

Jak jsem již řekla, jsem optimistka a snad se brzy uvidíme i v naší galerii.  Od ledna 2021 mám nainstalovanou skupinovou výstavu. Účastní se jí přes šedesát výtvarníků. Všichni už jsou netrpěliví. Autoři jsou ti, co mají obrazy v galerii. A také ti, kterým jsem výstavy zrušila. Musíme se vzájemně podporovat a doufám, že už brzy otevřeme. Proto mám v plánu otevřít galerii 26.04.2021. A těším se na vás – na výtvarníky, návštěvníky, klienty, prostě na všechny, kteří máte rádi umění.

Co byste si chtěla ještě splnit?

Chci, aby Galerie U Zlatého kohouta nadále zůstávala místem setkávání lidí v centru Prahy. A také chci mít čas na cestování. Je spousta zemí, kde jsem ještě nebyla.

Děkuji za rozhovor.

Foto: Poskytnuto Mirelou Zukal

Zdroj: Renáta Lucková