Dalším hostem NEWTON TV je David Černý. Novinář, který založil úspěšný projekt Miluju Prahu. Jak vybudovat silnou komunitu na sociálních sítích? Je možné komunitu motivovat pouze pozitivně? A jak vytvořit na sociální síti produkt, který vydělává?

Jak vybudovat silnou a pozitivně naladěnou komunitu na sociálních sítích

Davide, jsi šéfem projektu Miluju Prahu. Co to je za projekt a čím se zabývá?

Název projektu nám nedává možnost moc někam utéct. Máme rádi město, které je tady úplně úžasným způsobem vidět za námi. Je to projekt, který primárně vznikl asi před 10 lety na Facebooku. Dneska má 127 000 sledujících. To je jeden a kousek vyprodaného Maracana v Barceloně, takže docela dost lidí. Myslím si, že těch opravdu aktivních je několik desítek tisíc, někteří jsou spící, ale těch je opravdu málo.

Hodně důležitý komponent projektu je, že lidé fotografují Prahu. A posílají stovky fotografií, které na Miluju Prahu zveřejňujeme, a z toho pak vlastně vychází všechny další aktivity.

Miluju Prahu už se rozkročilo, má samozřejmě Instagram. Děláme výstavy a aukce fotek,  jejichž výnos jde na charitu, začali jsme vysílat ze zajímavých míst trošku podobným způsobem, jako se vysílá tady. Motiv všeho je, že prostě máme Prahu rádi, a že se k ní chováme pozitivně.

Davide, jak dlouho žiješ ty a tvoje rodina v Praze? Jsou to desetiletí nebo staletí?

Já jsem byl v pátek očkovaný, takže už 50 let, protože jsem se dostal do téhleté stařecké kategorie. A naše rodina tady prokazatelně je někdy od roku 1680. Prapůvodně jsme byli pekaři v Praze v Petrské čtvrti. Poslední rodinný pekař fungoval ještě v roce 1951. Potom mu živnost vzali komunisti a někdy v roce 1980 zbořili celý barák, kde byla pekárna. Takže dneska už nikdo pekař z naší rodiny není a nebude, protože tím komunismem se to rozervalo. Každopádně vztah k městu se ve mně vybudoval s rodinou. Já jsem měl třeba nějakého prastrýce Svatopluka, který zemřel, když jsem byl docela malý kluk, ale dodneška si pamatuju, jak jsme chodili po Starém Městě a když jsem ukázal prakticky na jakýkoliv barák, tak byl schopný z rukávu vysypat nějakou historku, příhodu a tak dále. Takže moje rodina je svázaná s městem velmi úzce.

Jak si dokázal, že je projekt Miluju Prahu vlastně celý pozitivní, že tam nemáš žádné hejtry, že tam nemáš nikoho, kdo by na stránkách nadával nebo něco kritizoval?

Já tam nedávám negativní obsah, ten se tam prakticky nevyskytuje. Napříkladu teď, když byly ty slavné kelímkové svíčky na Hradě, jsem tam sice fotku dal, ale trošku jsem váhal. Protože v tom ta kontroverze je samozřejmě skrytá. Jednak tím, jací aktéři to udělali, plus plastové kelímky a tak dále. Nakonec jsem se rozhodl, že to zveřejním, ale bez komentáře. Že to dávám jako hezkou fotku a ne jako politickou událost. A ale samozřejmě se to vrátilo, protože to sebou trošku kontroverze nese. takže tam ta diskuze najednou byla trošičku…

Někde jinde…

Byla najednou někde jinde, protože klasický obsah, který tam je, jsou hezké fotky nebo pražské příběhy. Ty pak dávám do knížek. A tudíž lidé, kteří náš obsah konzumují jsou bystří, mají pozitivní přístup k životu, protože je vlastně baví dělat věci, protože na Miluju Prahu nenacházejí potravu, která by byla založena na negaci. A tudíž se tam hejtři neobjevují. Prakticky žádní.

Kolik máš Davide v projektu fotografů? Vydáváš každý rok kalendář, který je vlastně udělaný výhradně z fotografií fanoušků Miluju Prahu. Kolik lidí fotí?

Já to nedokážu asi spočítat, ale jsou jich stovky. Já čas od času vyhlásím nějaké téma, dost obecné, třeba “vyfoťte Vltavu”.  A přijde třeba 2000 fotek na mail. To znamená, že těch autorů je třeba 500, protože v průměru pošlou 4 fotky. A to je jenom jedna akce, protože přes sociální síť se to nějakým způsobem dostane k více lidem. Pak jsou takoví, řekl bych kmenoví fotografové, těch je několik desítek, těch třeba 100. A pak je několik opravdu špičkových fotografů. A tak si můžeme dovolit udělat každý rok kalendář.

Za který jste dostali i ocenění…

Dostali jsme před dvěma roky ocenění Kalendář roku. A já si myslím, že jeho síla je v tom, že to je právě komunitní záležitost. Že lidé, fanoušci Miluju Prahu, se přes reakci na fotografy vlastně částečně podílejí na výběru fotek. To znamená, že ti lidé to berou jako svůj projekt. Plus dneska už je pro fotografy vlastně docela velkou prestiží se do kalendáře dostat, protože je to výběr 13 fotek ročně, které vybíráme z tisíců fotek. Každoročně ještě děláme charitu, kdy se spolkem Hvězdy dětem vybereme nějaké zařízení, které se stará o opuštěné či hendicapované děti a část peněz z prodeje jim předáme. Všechno vychází z dobré vůle.

 

Jak dlouho trvalo Davidovi vybudovat obrovskou pražskou komunitu? Jak moc Prahu zasáhlo období komunismu a jak ji změní současná pandemie? A bojí se, že ho jednou Zuckerberg i s celým projektem “vypne”? Podívejte se na video s celým rozhovorem.