Hlavní myšlenka, která ho s celým týmem vedla k propojení západní a tradiční čínské medicíny, byla sjednotit pod jednu střechu kompletní péči o zdraví člověka. Paleta možností čínské medicíny, vyvíjející se tisíce let, a „arzenál“ vyšetřovacích metod medicíny západní, toto nabízí.
Cílem snahy celého týmu je poskytovat terapeutickou péči, založenou na znalostech medicíny západní, alopatické, a principech tradiční čínské medicíny, podle svých nejlepších znalostí, zkušeností a možností. Být bezpečnými a svědomitými průvodci na cestě od nemoci zpět ke zdraví a rovnováze.
Rozhovor s RODIONEM SCHWARZEM, praktickým lékařem z Přílepské ordinace ve Velkých Přílepech.
Za dob studia jste absolvoval odborné zahraniční stáže v Turecku a Švédsku. Co vám to dalo do vašeho medicínského života?
Obohacením bylo především ve změně postojů a jednání mezi lékařem a pacientem. Skandinávie mě naučila lidství, opravdovému vztahu mezi lékařem a jeho pacientem. Naslouchat, ptát se, být empatický. Turecko zase toleranci a respektovat odlišnosti. Obě země také neuvěřitelné odborné znalosti, jazykové, a také přátelství, která přetrvávají dodnes, i když jsme všichni roztroušení po celém světě.
V období 2011 a 2014 jste pracoval na misijních projektech v Keni a Burundi v Africe. Jak jste se k této práci dostal? Co zahrnovala tato misie?
Již jako medik jsem své volné víkendy místo zábavy věnoval cestě do Bratislavy, kde pod vedením profesora Vladimíra Krčmerýho jsem se věnoval studiu tropické medicíny. Měsíc po ukončení studia jsem již stál na Černém kontinentě, coby jediný bílý lékař na ostrově s 10 000 populací. Jen holé ruce, fonendoskop a otevřené srdce.
Projekt kliniky byl projektem centra Narovinu, které se primárně věnuje adopci dětí na dálku a založilo v této oblasti primárně sirotčinec a následně i školu. Vystřídal jsem tam mé kolegyně, které kliniku zprovoznily a já jsem měl na starost ji rozvinout a postupně předat místnímu personálu, který měl v našem odkazu pokračovat. Aby byla samoudržitelná.
Náplní práce, a to bude asi těžké většině představit, bylo vše. Působil jsem zde jako praktický lékař, lékař drobné chirurgie, nejednou se stalo, že jsem musel pomoct na svět nějakému tomu děťátku, ošetřit seniory či lidi s HIV, naočkovat děti a naučit je mýt ruce mýdlem (mimo jiné považuji za jeden z největších úspěchů mise), ale také i edukační, kdy jsme si s kolegyní MUDr. Annou Rothbauerovou půjčili motorku, naložili na ní generátor a promítačku, do batohu plátno a jeli do horských škol učit děti první pomoci.
V současné době se potýkáme s pandemií koronaviru. Jaký je váš názor na tuto pandemii?
Můj názor za celou dobu pandemie prošel vývojem. V počátečních fázích se mi nechtělo věřit tomu, co se děje či co hrozí, následně však lékař, a následně jako sám sobě pacient, jsem pocítil jak je virus zákeřný a hlavně nepředvídatelný. Nyní mám problém pochopit jeho klinický průběh. Vysvětlím. V praxi máme mladé, zdravé pacienty, kteří měli těžký průběh onemocnění. Máme také ale i pacienty přes osmdesát let s mnohými nemocemi, u kterých jsme průběh poznali tak, že zpozorovali teplotu a k obědu, kvůli nechutenství, si dali místo obvyklých pět knedlíků jen tři. (smích)
Jste praktický lékař. Jakou roli v současné době pandemie sehrává praktický lékař, který je zvláště na vesnici pacientům velmi blízko?
Zcela zásadní. Praktičtí lékaři jsou bohužel již dlouhodobě v ČR nedocenění. Práci, kterou jsme odvedli, a teď mluvím za všechny praktické lékaře, kteří během pandemie ordinovali či ordinují, je ohromná. V prvních týdnech v okolí jsme byli jediní otevření a ordinující. Denně jsme měli přes 60 telefonátů. A stejné množství bylo i emailů a ošetřených pacientů. Byli jsme na pokraji fyzického a psychického kolapsu. Všichni. Pravidelně jsme si psali s kolegy a ve finále se v době nejtěžší zrodila nádherná virtuální sestra Emmy, který je nyní v mnoha ordinacích po celé ČR a je obrovským pomocníkem pro lékaře, sestřičky a především pacienty.
Po prodělaném onemocnění koronaviru se dostavuje postcovidový syndrom. Jak se projevuje a jaká to má rizika? Dá se proti tomu udělat nějaká prevence?
Ano, je tomu tak. Denně se setkávám s lehčími nebo těžšími formami tohoto syndromu. Nejčastěji se jedná o prudký pokles energie, slabost, někdy dušnost či tlak na hrudi, který samovolně odezní, záchvaty panických atak či deprese, nespecifické zažívací potíže, nevolnost či nechutenství. I přes opakované odběry krve, vyšetření kardiologická, plicním lékařem a dalšími, se ve většině případů nepodařilo stanovit jakoukoliv hrubou patologii, která by obtíže vysvětlovala. Z mého pohledu jde tedy častokrát o funkční problém. Častokrát i něco z minulosti, co koronavirus jakoby zhoršil. Prevence z pohledu západní medicíny je jedině včasné očkování. Ale ruku na srdce – všichni víme, jaká je nyní situace a nikdo neví, jaká bude. V naší ordinaci, ať už preventivně či postkovidově, doporučujeme vysoké dávky vitamínů včetně vysokých dávek vitamínu C. Vše jedině nitrožilně, neb častokrát se klinicky, hlavně u postkovidových pacientů, symptomatika tváří tak, že gastrointestinální trakt má potíže se vstřebáváním vitamínů či minerálů a nedaří se hladiny vitamínů tabletami či kapkami doplnit. V případě silného postkovidového syndromu doplňujeme léčbu i o individuálně navržený jídelníček a odvary z bylin a doplňky stravy na bázi vitálních hub.
Dá se léčit empatií? Jak moc je důležitá v léčbě psychologická stránka? Jak může psychika pomoci nebo ublížit v současné pandemické krizi?
Na tuto otázku odpověděl krásně můj kolega a vedoucí výuky praktického lékařství v ČR MUDr. Josef Štolfa – „Opravdu dobrý lékař musí být vždy i dobrý psycholog.“ Psychosomatika hraje v patogenezích onemocnění ve většině případů obrovskou roli, a čím dříve si to lékaři uvědomí, tím méně budou předepisovat léků a více si budou se svými pacienty povídat. Bylo by vhodné také zmínit citaci Václava Havla, který řekl, že u nás přetrvává permanentně blbá nálada. A ta procesu zdraví a uzdravování také moc nepomáhá. Více slunka a moře v Česku a ponechat veškerou produkci moravských vinařů v naší zemi, tak by hned zavládlo zdraví, ráj.
Dnes se dopravní prostředky dezinfikují. Přesto, může špína v dopravních prostředcích být nebezpečná pro slabou imunitu? Může přemíra dezinfekce naopak imunitě uškodit? Jak se dá ubránit?
Virus či bakterii lze „chytit“ kdekoliv. Třeba i v obchodě, na poště. Na tom vůbec nesejde. Jediné a zásadní je, jak moc dbáme o naší přirozenou obranyschopnost a jak moc rozumíme vlastnímu tělu. A nejdůležitější – jak moc své tělo posloucháme. Co se týče dezinfekce – jsem zastánce zdravé střední cesty. Čisto musí být, ale nemusíme se z toho dusit.
Jak lze posilovat přirozeně imunitu a jak zajistit obranyschopnost organismu a stanovit hladinu protilátek?
Obranyschopnost – to je odraz našeho fyzična, psychična, sociálna. Vlastně všech aspektů našeho života. Odpověď je tedy snadná – udržovat fyzickou schránku v kondici (chodit do přírody, denně mírná fyzická aktivita), psychickou stránku – mít dobré vztahy s rodiči, partnery, vždy mít okolo sebe dobré kamarády, naučit se vyhýbat se blbcům, kteří z člověka sají energii, a také pravidelně zobat doplňky stravy na bázích bylin a vitálních hub. V tomto čase obzvlášť se osvědčil Coriolus.
Hladina protilátek proti jednotlivým onemocněním se stanoví jednoduše – z krve.
Jaké nové trendy vidíte v praktickém lékařství a pro lékaře 21. století?
Obecně se směřuje k tomu, že se ruší některá omezení, která nyní praktikovi svazují ruce. Ať už jsou to předpisy některých léků, indikace některých vyšetření krve či jiná vyšetření. Mnoho praktiků chtějí také většinu svých pacientů léčit sami.
Obrovským vzorem pro nás je kolega MUDr. Dušan Zhoř z Kyjova, který provádí ve své ordinaci mimo jiné i ultrazvuk a jiné vyšetřovací metody, na které by jinak pacienti čekali mnoho dní. Tak je diagnóza za chvilku hotova a lékař může správně léčit. Pacient se méně trápí a není přehazován mezi odborníky jako horký brambor.
Bojíte se nových technologií v lékařství? Co nový obor telemedicíny? Neztratí se osobní přístup lékaře?
Nebojím. Naopak, těším se na ně! Již nyní pracujeme s virtuální sestrou Emmy, která nám obrovským způsobem pomáhá s objednáváním, s řešením administrativy, eliminuje zbytečné návštěvy u lékaře a dává pacientům jistotu, že jejich stesk bude vyslyšen. Je totiž online dvacet čtyři hodin na rozdíl od lékaře. Samotná telemedicína samotná je z mého pohledu slepá ulička. Je to jen další kanál komunikace mezi lékařem a pacientem. Technologie v tuto chvíli mají spíše zbytečné návštěvy eliminovat. Osobní přístup je ve finále však nenahraditelný jakoukoliv technologií.
Jaký je váš názor na propojení západní (klasické) a tradiční čínské medicíny?
Jsme obrovským příznivcem této metody a již několik let ve své praxi obě metody kombinuji. Vždy to vysvětluji příkladem: Máte operační systém Windows, máte na něm skvělé aplikace, které Vám pomáhají v práci, a pak jednoho dne zjistíte, že aplikace, kterou používáte, prostě na daný problém nefunguje, neumí jej vyřešit. A pak najednou objevíte skvělou aplikaci od Apple, která daný problém vyřeší ve zlomku času. A pozor – skutečně vyřeší kořen problému a nebude jenom ořezávat větve stromu. A o tom je čínská medicína. Dokáže pomoci u nespočet onemocnění – hlavně u chronických, vleklých. U akutních zase nedám dopustit na naši západní. Stejně tak u onkologie a dalších, kde je nutná zásadní intervence. Tam může být TČM jako dobrý pomocník při mírnění nežádoucích účinků léčby či při rekonvalescenci. Je dobré ovládat oba systémy a kombinovat je správně.
Co vše lze vyčíst z krve?
V dnešní době, dá se říct, že téměř vše. Limitací je jenom cena vyšetření a přístrojové vybavení jednotlivých laboratoří. Spolupracujeme s laboratoří Synlab, která dokáže někdy skoro zázraky.
V čem se podle vás změní svět po pandemii? Hrozí po ní pro lidi nějaké jiné akutní nebezpečí?
Pomineme-li všechny konspirační teorie, věřím, že svět spěje k lepšímu. Korona krize v loňském roce nás jako společnost donutila se nad sebou zamyslet.
V letošním roce to je a bude o jednotlivci, o každém z nás. O tom, jak se k této situaci postavíme, jak se budeme chovat k sobě, a tím i k okolí, jaké nové vztahy si vybudujeme (osobní, pracovní, mezilidské jako společnost) a zda se necháme poučit z toho, co nám korona krize ukázala.
Foto: Poskytnuto Rodionem Schwarzem
Zdroj: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
