Autor: poslanci

Stanovisko vlády: souhlas

Hodnocení EM: 30%

Jestli tady pudeš bez roušky, dostaneš flákanec. Touto parafrází legendární věty poslance Volného bychom mohli označit novelu jednacího řádu Poslanecké sněmovny, jejímž cílem je došlápnout si na poslance, kteří v prostorách či na jednání sněmovny odmítají nosit roušku.

Společně ji předkládají poslanci Společně, ANO, ČSSD, KSČM, Pirátů a STAN. Zatímco poslanec Volný si rozpory s kolegy vyřizuje víceméně ručně, autoři zákona navrhují použít místo flákance disciplinární řízení za přestupek.

Poslanci Volný a Bojko nebojují jen proti rouškám, ale též proti očkování, testování a prakticky všemu, kromě léčení neexistující choroby ivermetinem. Na toto téma dokonce Volný zveřejnil informaci, podle níž se připravuje plán na diskreditaci ivermektinu pomocí úmrtí (tedy vraždy) několika pacientů, kteří jej budou užívat. To ovšem ještě před tím, než jej opravdu začali užívat a nic se jim nestalo. Covid považuje svérázný učitel tělocviku za uměle vytvořenou biologickou zbraní, kterou letadla DHL rozprašují nad Brnem.

Ve svých fantaziích není Volný ani zdaleka osamocen. Rok s covidem ukázal, že nemalá část české společnosti věří jakékoli teorii, pokud v ní hraje roli světové spiknutí, Nový světový řád, čipování, Soros, Gates, Rockefeller, chamtivost farmaceutických společností a všeobecná zkáza pro dobro pár vyvolených. Zbytek společnosti považují za hlupáky, kteří se výše zmíněnými faktory nechávají tupě ovládat, nosí roušky, více či spíše méně dodržují vládní opatření, nechají se očkovat a o nic jiného, než návrat k normálnímu životu je nezajímá.

K narůstajícímu napětí ve společnosti přispívá i fakt, že je zde nemalá skupina lidí, kteří pandemii nepopírají, roušky si klidně nasadí, odmítají ale restrikce s tím, že jde jen o jinou chřipku, panika není na místě, locdowny stojí miliardy a lidé na něco umřít musí.  Kromě Lukáše Pollerta sem patří hlavně ti, co přišli o obživu. V této chvíli se kloní spíše k táboru spiklenců, s nástupem dostupnosti očkování ale nejspíš rychle obrátí, protože v jejich zájmu je, aby se lidé očkovali nebo alespoň testovali a oni mohli pracovat.

Vraťme se ale k poslanci Volnému a zákonu, jenž ho má donutit nosit roušku či spíše trestat za to, že ji nenosí. Předkladatelé na to šli přes disciplinární řízení, které bude možné nově vést proti poslanci i za to, že „nepřístojným chováním v sídle Parlamentu nebo na jiném místě při jednání Poslanecké sněmovny nebo Senátu, jejich orgánu anebo při společné schůzi obou komor spáchá přestupek“.  Jak vidět, jde o konstrukci, kdy je spáchání přestupku poslance spojeno s nepřístojným chováním, čímž se evidentně míní nenošení roušky.

Zatímco dnes lze za urážlivé projevy poslanci uložit pokutu do výše jednoho měsíčního platu, za nepřístojné chování to bude měsíční plat plus paušální náhrady. Předkladatelé mysleli i na situaci, že si Volný a jeho parťák Bojko nevezmou roušku opakovaně. V takovém případě se jim sankce uloží za každou takovou nepřístojnost znovu. V praxi by to mohlo vést k tomu, že se odbojní poslanci budou procházet po sněmovně bez roušky jeden den a přijdou o plat i náhrady až do konce volebního období. Za něj už zákon nesahá.

Návrh novely jednacího řádu je typickým produktem představy, že spiklenecké teorie je nutno odhalit jako dezinformace, lidem, kteří je šíří, zablokovat sociální sítě a nenapravitelným jedincům dát mastnou pokutu, aby je přešla chuť dělat potíže. Takový přístup má ovšem řadu úskalí, z nichž asi nejpodstatnější je, že nefunguje. Správná konspirace s popíráním předem počítá: Rychle sdílejte, než to smažou. Boj proti šíření dezinformací se tak lehce stane jejich faktickým potvrzováním.

S vládními opatřeními jistě nemusí každý souhlasit. Svoboda však neznamená, že nemusím dodržovat předpisy, se kterými nesouhlasím. To by byla anarchie a nikoli demokracie, kde jsou jiné způsoby, včetně voleb, jak dát najevo nespokojenost. Potíž je, že s odmítači nejen vládních ale prakticky jakýchkoli opatření proti šíření covidu tu budeme muset žít řadu dalších měsíců a dost možná let. Spíše než stupňovat konfrontaci, bychom proto měli hledat možnosti vzájemných kompromisů.

Návrh změny jednacího řádu, umožňující sázet pokutu za pokutou poslancům bez roušky, jako snaha o kompromis rozhodně nevypadá. Mnohem spíše je to pokračování ve stylu zakázat, přikázat, kárat a trestat. Od vládní garnitury, která vydává opatření za opatřením, o nichž sama ví, že jsou v rozporu se zákonem a budou platit jen do nejbližšího zasedání soudu, to není zrovna ideální přístup. Spoluúčast větší části opozice ukazuje, že nás v tomto směru lepší časy nečekají ani po volbách.

Foto: Pixabay