Je český fyzioterapeut, odborně se zaměřující především na pohybovou patologii dětí. Od roku 1998 byl členem lékařského konsilia, které pečovalo o tehdejšího prezidenta Václava Havla. Je také zakladatelem Dynamické neuromuskulární stabilizace a autorem rozsáhlé odborné knihy Rehabilitace v klinické praxi.

Publikoval přes 140 odborných článků v českých i zahraničních časopisech a jako spoluautor se podílel na řadě dalších odborných knih.

Rozhovor s PAVLEM KOLÁŘEM, majitelem a předsedou představenstva Centra pohybové medicíny Pavla Koláře

Máte hodně blízko ke sportu. Jako dítě jste se věnoval gymnastice. Kdy jste si řekl, že chcete být lékařem? Co vás k tomu dovedlo?

Chtěl jsem být právníkem, ale brzy jsem pochopil, že to není pro mou povahu pravá volba. Tak jsem šel na dva roky na vojnu, tam sportoval a teprve tam dospěl k rozhodnutí, co by mě bavilo. Sport byl mým prvním učitelem.

Ve vašem Centru pohybové medicíny je registrováno 2000 sportovců. Do jaké míry ovlivňuje jejich úspěch to, jak se narodili a kolik je z toho trénink?

Je to evergreenová otázka. Co je vrozené a co můžeme ovlivnit výchovou a tréninkem. Úspěch ve sportu je podmíněný řadou předpokladů – rychlostí, vytrvalostí, anatomií, neurovizuálními funkcemi, koordinací, vůlí, atd. Tyto předpoklady mají rozdílné limity trénovatelnosti. I každá sportovní specializace vyžaduje trochu jiné schopnosti. Museli bychom se proto bavit o konkrétní z nich.

Vy sám se lidským tělem profesionálně zabýváte 35 let. Je ještě něco, co o něm nevíte?

Nevím toho o něm ještě hodně a každý den mě něco překvapí. Stále potřebujete pokoru a nevycházet z předsudků.

Pacient, když přichází do ordinace, jde vlastně jako do servisu. Má porouchanou součástku, a tu je potřeba spravit nebo třeba vyměnit.  Jaký je váš přístup k pacientům?

To je ten omyl v pohledu na medicínu. Medicína musí vstupovat do skutečných zážitků pacienta a překročit ryze opravárenský či veterinární postoj. Člověk je především aktivní – je to subjekt, a ne objekt. V opravárenském přístupu jsou vyloučeny mentální stavy, vědomí, vnitřní zkušenost atd. Naše vnitřní prožitky nejsou jako paměť počítačů, jsou organizacemi a kategorizacemi osobní zkušenosti.

Pohmatem a pohledem dokážete určit, jaké neduhy dotyčného trápí. Je to opravdu možné?

Možné to je. Každé onemocnění nese své charakteristické a systémové příznaky. Ty můžete sledovat ve změnách svalového napětí, zbarvení a distribuce teploty kůže, z posturálních funkcí, zbarvení jazyka, charakteru tepu, ze zornic, ze způsobu dýchání, mimovolných pohybů, reflexů atd. To jsou klinické projevy, které je třeba číst stejně jako rentgen, magnetickou rezonanci či další laboratorní výsledky.

Co vše se dá poznat pohledem?

Pohledem se toho dá přečíst hodně. Pamatuji si na své začátky u paní Mojžíšové. Postavilo se před ní pět žen a ona přesně určila, která má gynekologickou poruchu. Onemocnění nemá jen nález, ale i symptomatologický projev. Postura, ze které to určovala, je jeden z nich.

Dá se takovou metodou zjistit i Covid?

Teď mi volalo hodně kamarádů, kteří měli první příznaky Covidu. Poznáte to hned z jejich hlasu a dechu. A to i v případě, že Covid má jen mírný průběh. Psi vám ale ukazují, že čichem můžete Covid poznat i v bezpříznakovém průběhu. To je ta symptomatologie – jevové příznaky.

V čem je dle vás problém lidské imunity v případě Covidu? Jakou vidíte možnost obrany? Zachrání nás opravdu jen vakcína?

Ty nejtěžší projevy nejsou způsobené přímo virem, ale snahou našeho imunitního systému nás v dobré víře bránit. Problém je v jejím přestřelení. Na obranu si bere příliš mnoho zbraní, kterými začne devastovat vše, co je v cestě. Jako když si berete dynamit na komára. Je to důsledek viru, na který naše imunita nebyla zatím moc připravena. I proto se v této situaci podávají léky, které imunitu potlačují. V řadě případů se naše imunita trochu rozpomene na prodělání našich minulých čtyř koronavirů v posledních sto letech a trochu ví, co dělat. A tak to většinou přejdeme jen teplotou, kašlem, bolestí v krku apod. Naše kolektivní imunita by Covid postupně zvládla, ale vakcinace její získání urychlí.

Jak moc se současná pandemie podepsala na životě ve vašem centru?

Řada pacientů a to ti s chronickými nálezy nechodili, protože se báli. Také řada zaměstnanců zůstala doma na ošetřovatelské péči. V prvních měsících lockdownu jsme měli ztrátu několik milionů korun. Žádné kompenzace se na nás nevztahovaly. Žádali jsme slevu na nájmu, ale nebylo nám vyhověno. Museli jsme proto rozpustit peníze z polštáře, který jsme měly připravený na nákup technologií a nastavit velmi úsporný režim. Kdyby to ještě měsíc pokračovalo, tak bychom museli zavřít.

Jak jsou na tom dospělí a děti po roce pandemie ve fyzickém zdraví? Přibylo a přibude v následujících měsících více pacientů, potřebujících rehabilitace?

Pacientů potřebujících rehabilitaci po Covidu několik bude, ale horší je, že se Covid podepíše na zdraví do budoucna. Již dnes máme data, která ukazují, že došlo k navýšení hmotnosti u dětí i u dospělých, trojnásobně se zvýšil nárůst duševních poruch, včetně depresí, zvýšila se spotřeba alkoholu, dekompenzovali se pacienti s chronickými onemocněními atd.

Kromě lékaře musíte být také podnikatel. Vaše jméno je i značkou. Co všechno předcházelo vybudování takové značky?

Je důležité být konzistentní. Dělat medicínu bez ohledu na komerční či osobní výhody.

Říká se, že jedni z nejhorších pacientů jsou lékaři. Je to proto, že o nemocích tolik vědí?

Nemám rád takovou generalizaci, ale lékaři ví, že medicína není samospasitelná a vědí, co je při nemoci čeká.

Jaký bude podle vás život poté, až pandemie skončí?

Život se už nevrátí do stejných kolejí. Budeme mluvit o životě před Covidem a po Covidu. Velmi důležité je vědomí, že celý scénář nenese pouze negativní dopady, které jsme museli zmínit, ale otvírá i nový prostor, jenž jsme v době před koronavirem tolik neviděli. Je příležitostí k přehodnocení nastavených hodnot v našich životech a k návratu k těm vskutku nosným a pro život důležitým. Je to nová výzva k přehodnocení všech oblastí našeho života a přechod na jeho úspornější a rozvážnější režim.

Děkuji za rozhovor.

Foto: Poskytnuto Pavlem Kolářem

Zdroj: Pavel Veselý