Tu s větší, tu s menší chutí, ale vždy intenzivně sleduji pokusy o novelizaci exekučního řádu i občanského soudního řádu. Musím to dělat, protože jde o mé živobytí, a také proto, že jsem souhlasil se svým členstvím v Právní a legislativní komisi EKČR.

Ochotně se přiznám, že jde o úkol čím dál náročnější – návrhy se vrší rychleji, než je možné ty předchozí vůbec dočíst, kvalita naopak klesá, takže i samotné čtení občas působí fyzickou bolest.

Trendem poslední doby je opuštění snahy hledat přiléhavou legislativní terminologii a absence používání legislativních zkratek a naopak hypertrofie křížových i jiných odkazů. Výsledný text bývá zcela nepřehledný a nesrozumitelný, v mnoha případech zkrátka vadný. To se ale dá překlenout vydáním úplného znění sněmovního tisku (v horším případě zákona) doplněného vystřihovánkou. To jsou ale povzdechy na adresu legislativního procesu obecně.

Co mě skutečně trápí je legislativa jako obrácený švédský stůl – místo aby si každý vzal, naopak každý na něj něco položí. Ne, spíše vrhne. Lososa do čokoládového dortu, šopský salát do zelňačky. Výsledek je, jak tušíte, nevábný.

Aktuální stav novely exekučního řádu je přesně takový. Všemi účastníky na hostině je sice proklamováno, že je třeba zachovat vymáhání pohledávek a dokonce jeho kultivace. Ve skutečnosti je však proces exekuce vykucháván k nepoznání, ovšem specificky proces exekutorské exekuce. Ty ostatní, daňové, soudní, správní, jen zdánlivě bezzubé, jsou ponechány bez povšimnutí. Vše exekutorské je a priori podezřelé. Poslanci i zaujatá veřejnost už bez skrupulí a kousku studu mluví o exekutorech jako o šmejdech, zlodějích a mafiánech. Exekuci podle exekučního řádu zkrátka už brzy nebude možné provést, natož aby zde zbyla nějaká exekuční řízení. Neúmyslně to přiznal i zákonodárce, když v novele navrhuje, aby exekutor činil kroky směřující k vedení exekuce, nikoli k provedení exekuce, jak platí zatím. Cílem zkrátka není pohledávku vymoci, ale jen se tvářit, že se o to pokoušíme. Snad abychom se mohli formálně hlásit k té části světa, kde se ještě lpí na vymahatelnosti práva.

Exekuční řízení tohoto střihu ale není životaschopné. Pojde jako chromý čokl. Přitom dlouhé umírání je to nejstrašnější. A nejdražší.

Nemá smysl na tomto místě snášet odborné analýzy, statistiky, rozbory a návrhy. Nahlas by měla být položena jiná otázka. Chce stát vůbec nějaké exekuce? Co když, s floskulí o kultivaci exekucí na rtu, exekuční řízení zcela likviduje? Proč si zákonodárce lže do vlastní kapsy? Proč je vlastně dnes nejupřímnějším legislativcem poslanecký klub SPD, který chce exekutory zrušit? (Stydím se, že jsem to vůbec dokázal napsat!)

Vyzývám a prosím zákonodárce, aby si nad čistým listem papíru promyslel, jaké exekuce mají být. Zvolenému ideálu pak ať pozitivně definuje pravidla. Nebo ať přizná, že je nechce a dopřeje exekutorskému stavu to, co je dopřáno jednotlivému dobrovolně končícímu soudnímu exekutorovi – alespoň šestiměsíční lhůtu pro kulturní a čestné ukončení činnosti.

Vyzývám prezidium Exekutorské komory ČR, aby pro detaily navrhované úpravy nezapomnělo na celek, aby pro parciální zájmy nezapomnělo na zachování exekučního řízení v českém právním řádu.

VOJTĚCH JAROŠ, soudní exekutor

Foto 1: Pixabay.com

Foto 2: Archiv Vojtěcha Jaroše

Zdroj: Vojtěch Jaroš