Autor: vláda a opozice

 Datum předložení: 15. 2. 2021

 Hodnocení: EM: 50%

„Nouzový stav jsme vyhlásili na základě jiné skutkové podstaty“, řekl premiér a bezděky tím ukázal, že si plete Ústavu s trestním zákoníkem. Opozice sice prodloužení nouzového stavu ve sněmovně odmítla, své hejtmany, evidentně vyděšené z představy, že teď je to na nich,

nechala vzápětí vládu požádat o vyhlášení nového. Vybočení z ústavního rámce opozice přehlédla za příslib předložení pandemického zákona, který nouzový stav po dobu pandemie covidu 19 (spíš bychom měli mluvit o verzi 21) nahradí stavem pandemické pohotovosti. Podle kritiků jde o totéž jako nouzový stav, jen se to jinak jmenuje.

Ještě než se na zákon podíváme, několik slov k postupu vlády. Ochrana zdraví a života je nesporně důležitá a bez nouzového stavu se některá opatření udržet nedají. Jenže když vláda zjistí, že nemůže realizovat politiku, kterou pokládá za jedině správnou k záchraně lidských životů, má kromě porušování Ústavy jednoduchou možnost, jak z toho ven: demisi. Namísto mistrování vlády a knížecích rad o chytrých opatřeních by pak opozice musela převzít část odpovědnosti. Nestalo se a nezbývá než doufat, že další nouzový stav vláda nevyhlásí na přání kartářky pana premiéra. To by také byla jiná skutková podstata.

Na přípravu a předložení pandemického zákona dostala vláda jeden den. Ani největší naivka proto nemohl čekat, že Blatného tým v takto šibeničním termínu zvládne něco jiného, než oprášit návrh z loňského roku, který byl už jednou shledán opozicí jako zcela nepřijatelný a poté, co epidemie zdánlivě skončila, odložen ad acta. Nyní byl vzat jako základ k projednání a úpravě. Na ministerstvu zdravotnictví už jsou zvyklí. Vždyť skoro každé opatření z jeho dílny je nutné vzápětí „rozšířit, upřesnit a doplnit“, abychom vůbec věděli, co se tím vlastně chtělo říci a jaké rozestupy platí na zakázaných trzích.

Pravda, všichni se učíme za pochodu, jen ten pochod musí někam směřovat a právě tenhle dojem se vládě nedaří vyvolat. Nouzový stav používá výhradně k tomu, abychom pandemii přečkali, a když se nedaří, utáhne šroub a přidá roušku. Jenže ono to vypadá, že ta mrcha nikam nezmizí, jen si dá v létě zase trochu oraz. Před novými mutacemi nás nutně nemusí ochránit ani očkování a právě na tuhle situaci musíme připravit pravidla, která nouzový stav nahradí. Potřebujeme se chránit, současně však chodit do škol a pracovat. Není možné být do konce světa v lockdownu a na státních podporách.

Pandemický zákon, jak byl navržen i schválen, bohužel odpovědí na tuto výzvu není. I nadále budeme mít mimořádná opatření, se souhlasem vlády vyhlašovaná ministerstvem zdravotnictví nebo hygienickou stanicí. Nad rámec jejich dosavadních oprávnění ze zákona o ochraně veřejného zdraví budou moci celostátně nebo regionálně zavírat obchody, holičství, kadeřnictví, pedikúry, manikúry a podobné služby, bazény a koupaliště, omezit veřejnou dopravu, soukromé a veřejné akce i vysoké školy. Nařídit bude možné používání ochranných prostředků nebo vydat příkaz k testování zaměstnanců na covid-19.

Další zákazy a omezování veřejných nebo soukromých akcí, při nichž dochází ke kumulaci osob na jednom místě, jistě potěší Daniela Landu a jeho blanické manifestanty. A protože je zde ve finále i jistá kontrola sněmovnou, je třeba dát do značné míry za pravdu těm, podle kterých se jedná o přejmenovaný nouzový stav s tím rozdílem, že nouzový stav omezuje občanská práva na základě ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, zatímco stav pandemické pohotovosti je bude omezovat na základě zákona nižší právní síly. Zato však s pokutou pro zlobílky až tři miliony. Fakt jsme si polepšili?

Opozice prodává jako svůj úspěch, že do zákona dostala parlamentní kontrolu, testování ve firmách a odškodnění, které mimochodem může přinést podstatně větší zásek do veřejných financí, než jimi odmítnutá novela státního rozpočtu. Co v zákoně zcela chybí, je přechod k něčemu, co ministr Havlíček nepříliš trefně začal nazývat vytvořením paralelního světa, v němž nebudeme všechno jen zavírat, ale naučíme se s koronavirem žít. Dříve či později nám stejně nic jiného nezbyde. Přejít z nouzového stavu do stavu pandemické pohotovosti, která bude v bledě modrém totéž, evidentně nestačí.

Nikdo při smyslech nemůže za současné situace žádat zrušení protipandemických opatření bez náhrady. Na druhou stranu nelze jen prodlužovat restrikce a čekat. Nouzový stav už trvá dlouho a výsledkem je, že situace se jen zhoršuje. Těžko pak věřit tomu, že pokračování v nastaveném kurzu ji může zlepšit. Nedovolit vládě další prodloužení nouzového stavu bylo ze strany opozice celkem logickým krokem. Výsledný pandemický zákon ale jen vzbudí naděje, které brzy pohasnou. Bude pak na opozici, aby lidem vysvětlila, v čem je vlastně krásnější a proč za něj tolik bojovala.

Foto: pixabay.com