Autor: iniciativní skupina poslanců (Piráti, Starostové, KDU-ČSL, TOP09, ČSSD a další)

Stanovisko vlády: nesouhlas

Datum předložení: 4. 12. 2020

Hodnocení EM: 60%

Konec zdiskreditovaného Petra Rafaje ve funkci předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěžepožadovali firmy, občanské iniciativy a nakonec i zástupci vládní koalice, která ho, v poněkud jiném složení, ještě před pěti lety nominovala na druhé funkční období. A protože s bývalým poslancem ČSSD a absolventem vysoké hornické evidentně ztratil trpělivost i prezident Zeman, vystřídal jej koncem loňského roku ve funkci Petr Mlsna. Prakticky souběžně se ve sněmovně objevil poslanecký návrh, aby dozor nad veřejnými zakázkami převzal zcela nový úřad.

Autorem návrhu zákona o Úřadu pro dozor nad zadáváním veřejných zakázek ve skutečnosti není iniciativní skupina poslanců, která jej předkládá, ale Transparency International, Oživení a Rekonstrukce státu. Dohled nad veřejnými zakázkami v Česku podle nich nefunguje, co hůř, současné nastavení ÚOHS vede k systémové korupci. Fakticky tím říkají, že bez ohledu na to, kdo je nebo bude ve vedení Antimonopolního úřadu, není tato instituce schopna bez korupce fungovat. Jde totiž o důsledek chybné konstrukce Úřadu a jeho vedení, dané zákonem o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

Důvodem je nadměrná koncentrace pravomocí v rukou předsedy ÚOHS zejména v oblasti kontroly nad veřejnými zakázkami. Předseda má absolutní personální pravomoc vůči místopředsedům Úřadu, může je jmenovat bez výběrového řízení i odvolávat bez jakéhokoli důvodu, není stanoveno ani jejich funkční období. Díky tomu může ovlivňovat jejich rozhodování v prvním stupni, která místopředsedové stvrzují svým podpisem. Předseda Úřadu pak rozhoduje o odvolání (rozkladu) ve druhém stupni, přičemž je to zase on, kdo si najmenuje rozkladovou komisi, která mu připraví návrh rozhodnutí.

Autorům zákona je třeba dát v mnohém za pravdu. ÚOHS pod vedením Petra Rafaje svoji funkci neplnil, jeho činnost byla přinejmenším nedůvěryhodná, protichůdná rozhodnutí Úřadu zadavatelům nemohla sloužit jako vodítko pro správnou praxi. Podezření z korupce u člověka, jemuž vypadávají miliony ze skříně, netřeba připomínat. Nově konstruovaný Úřad je navrhován tak, aby se něco podobného nemohlo opakovat. V čele bude sice předseda, jeho role však má být pouze manažerská. Samotná řízení o veřejných zakázkách budou provádět tříčlenné senáty patnáctičlenné Rady podle rozvrhu práce.

Hodně záležet si autoři dali na tom, jak budou jednotlivé funkce v novém Úřadu obsazovány. Předsedu jmenuje vláda na základě výběrového řízení, dva místopředsedy na návrh předsedy rovněž vláda. Správním orgánem Úřadu se má stát patnáctičlenná Rada, kterou na návrh předsedy Úřadu jmenuje Senát. Všichni mají šestileté funkční období, které si mohou jednou zopakovat. Bez zajímavosti rovněž není, že rozhodování Úřadu má být zpravidla jednoinstanční, tedy bez možnosti odvolání či přezkumu, místo něj bude nutné obrátit se rovnou na správní soud. Výjimkou mají být pouze řízení zahájená z moci úřední.

Vláda zaujala k návrh negativní stanovisko, přičemž její hlavní námitka směřuje k tomu, že tak zásadní změna je nedostatečně vydiskutována, a není proto zřejmé, zda by se zlepšení činnosti úřadu nedalo dosáhnout spíše dílčími změnami současné úpravy či organizace Úřadu. To je jistě pravda, na druhou stranu měla vláda na diskusi času dost a zjevně jej nevyužila. Zásadní ale zůstává námitka, zda je opravdu pro zlepšení dozoru nad veřejnými zakázkami správné vyčlenit tuto agendu do samostatného úřadu. I když necháme stranou finanční náklady, faktem je, že obě agendy spolu úzce souvisejí.

Těžko proto souhlasit s tvrzením autorů, že spojení dohledu v oblasti ochrany hospodářské soutěže i zadávání veřejných zakázek je nevhodné. Ke kartelovým dohodám přece často dochází právě ve veřejných zakázkách. K čemu je nám regulérní průběh soutěže, když se soutěžící předem dohodli (Bid rigging) na ceně i vítězi? Soustředění obou agend do jednoho správního úřadu naopak dává smysl. Navíc platí, že pokud je v konstrukci ÚOHS systémová korupce při dohledu nad zakázkami, logicky musí být i v agendě ochrany veřejné soutěže, kterou autoři nechávají svému osudu ve zbytkové části ÚOHS.

Sporných otázek je v návrhu daleko víc. Kvazisoudní rozhodování ve sboru bez možnosti odvolání má řízení urychlit a současně učinit objektivnějším, ale to je naivita nezkušeného mládí. Návrh kolektivního rozhodnutí vždy připravuje jednotlivec, a pokud se jedná o složitou záležitost, ostatní ji jen formálně potvrdí. A když ne, rozhodování se zasekne a protáhne. Nemožnost odvolání ke správnímu orgánu může také zahltit správní soud. A konečně, ani výběrové řízení nezaručí, že vyberete toho pravého. Odbornost není záruka morálních kvalit. Celkově však návrhu body navíc za odvahu píchnout do vosího hnízda.

Foto: pixabay.com