Novému zákonu už nikdo neodpáře, že je to lex Babiš číslo dvě

Autor: Vláda
Datum předložení: 8. 6. 2020
 
Podle kritických ohlasů na předložení zákona o evidenci skutečných majitelů to chvílemi vypadá, že se jedná o zákon vytvořený hlavně proto, aby Andrej Babiš mohl nadále zakrývat a různě zamlžovat fakt, že je skutečným vlastníkem Agrofertu a současně skutečným majitelem svěřenských fondů, které Agrofert spravují. Zdá se, že premiérovi kritici mu zkrátka přejí, aby svůj majetek pokud možno vlastnil hned dvakrát. Naproti tomu Andrej Babiš se skromností sobě vlastní tvrdí, že je úplný žebrák, všechno převedl do fondu, se kterým nemá nic společného, a dokonce i Čapí hnízdo dávno přepsal na děti a Moniku.
Navzdory všeobecným představám zákon o evidenci skutečných majitelů nevznikl na Babišovu objednávku, nýbrž na základě potřeby řádně transponovat do českého právního řádu některé nové požadavky týkající se evidování skutečných majitelů podle páté změnové směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/843 z května 2018, která bývá označována jako „V. AML směrnice“. Vzhledem k množství změn se vláda rozhodla vyčlenit evidenci skutečných majitelů ze zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů a předložit ji jako samostatný zákon.
Současná úprava zákona proti praní špinavých peněz a vedení evidence skutečných majitelů neodpovídá požadavkům V. AML směrnice ve třech hlavních směrech. Evidence skutečných majitelů je neveřejná a nahlížet do ní mohou pouze zákonem stanovené osoby. Kromě orgánů činných v trestním řízení, tajných služeb a dalších, jsou to zadavatelé veřejných zakázek, což je dost široký okruh na to, aby se do ní dostali i novináři. Horší je, že kontrolu pravdivosti nikdo neověřuje a sankce nejsou žádné. Nový zákon má právě tyto a mnohé další nedostatky odstranit, nicméně už mu nikdo neodpáře, že je to lex Babiš číslo dvě.
Pokud u toho zůstaneme, čertova kopýtka jsou tam hned dvě. První se týká určení skutečného majitele svěřenských fondů. Návrh původně počítal s určováním skutečného majitele prostřednictvím tzv. vyvratitelné domněnky. Ta byla na základě připomínky Ministerstva financí nahrazena domněnkou nevyvratitelnou. V praxi to znamená zpřísnění zákona, neboť nyní má platit, že skutečným majitelem fondu nevyvratitelně jsou i jeho zakladatel a obmyšlená osoba. Přijetím zákona se tak Babiš stane mimo jakoukoli diskusi a výmluvy skutečným majitelem svěřenských fondů, do kterých vložil skupinu Agrofert.
Vyvratitelná domněnka, která předsedovi vlády umožňovala tvrdit opak, ale ze zákona úplně zmizet nemá. A v tom je druhé čertovo kopýtko. V případě zjišťování skutečného majitele korporace vložené do svěřenského fondu, nemají být jejími skutečnými majiteli všechny osoby, které jsou skutečnými majiteli svěřenského fondu, nýbrž jen ty fyzické osoby, které v ní vykonávat mohou přímo nebo nepřímo vykonávat rozhodující vliv, tj. budou fakticky naplňovat materiální vymezení skutečného majitele. Podle kritiků se jedná o cimrmanovský „krok stranou“, který umožní znovu vést spor, kdo má na firmu reálný vliv.
Ministerstvo spravedlnosti to ale vidí zhruba takto: Z titulu postavení ve fondu jsme udělali jeho majitelem rovněž správce a dohlížející osobu. O těchto osobách ale nelze tvrdit, že jsou rovněž majiteli firem do fondu vložených. Materiální kritérium koncového příjemce nebo osoby s koncovým vlivem na korporaci totiž naplní obvykle jen někteří formální skuteční majitelé fondu; např. některý z obmyšlených (s ohledem na prospěch, který ze správy právního uspořádání má). Jiný přístup by znamenal, že správci Babišových fondů jsou rovněž skutečnými vlastníky Agrofertu, a to si snad nemyslí už vůbec nikdo.
Před samotným hodnocením je třeba upozornit, že navrhovaná úprava zjišťování majitele korporace není žádnou novinkou či úkrokem. Nejenže je v platném zákoně, ale počítá s ní i V. AML směrnice. V tom má předkladatel pravdu. Smyslem směrnice koneckonců není honit Babiše, aby nemohl čerpat dotace, ale určovat skutečné majitele. Problém české transpozice ve skutečnosti není v tom, že zůstává u materiálního pojetí vyvratitelné domněnky, ale spíše způsob, jakým tak činí. Podle V. AML směrnice je majitelem korporace fyzická osoba nebo osoby, které v konečném důsledku vlastní nebo kontrolují klienta.
Podle české transpozice je skutečným majitelem každý, kdo může přímo nebo nepřímo získávat více než 25 procent z celkového majetkového prospěchu právnické osoby, nebo je osobou s koncovým vlivem v obchodní korporaci, což může být osoba ve vrcholném vedení, osoba s přímým nebo nepřímým podílem na hlasovacích právech atp. Není ani zdaleka jisté, že s takto nastavenými kritérii bude možné jednoznačně konstatovat, že je Andrej Babiš v konečném důsledku majitelem Agrofertu, byť jím ve smyslu evropské směrnice nepochybně je. Těžko říci, zda jde o záměr, ale vada na kráse je to určitě.
– swp, red –
Foto: Michal Novotný